Do Beskyd jsme zavítali po velmi dlouhé době, a to ze dvou důvodů. V prosinci měl John Lennon 44. výročí atentátu a zároveň nás napadlo mrknout se v horách na sovy. Počkali jsme, až u nás konečně napadne sníh, a vyšlápli na Smrk zahrát Johnovy písně. Další výprava, pátrání po "Uralce" a "Kulichovi", proběhla až v březnu.
Imagine na vrcholu Smrku
Poklonit se slavnému "bítlsákovi" nás napadlo v mládí již několikrát. Poprvé nám bylo sedmnáct a na Smrk jsme k "Johnovu pomníku" vyrazili ještě nezničitelní a s dlouhým vlasem! Proč to tedy nezkusit i na "stará" kolínka.
V prosinci nebylo sněhu, tak jsme termín posunuli na konec ledna. Nastartoval jsem Stříbrňáka a vyrazil s Kikrem směr Čeladná. Pod horou jsme obuli sněžnice, vyběhli na Smrk, odkryli zasněžený pomník, zapálili "tuto" svíčku a lehce melancholicky tak, aby nám neumrzly prsty a frňáky, zanotovali pár hitovek. Počasí bylo báječné, tak mohlo vzniknout tohle decentní video :-) a pár hezkých zimních fotografií.
Pohled na Lysou horu z hřebene vedoucího na vrchol Smrk (1 277 m).
A ještě jedna vyhlídková momentka tentokrát na hřeben Ondřejníku.
A konečně samotný pomníček Johna Lennona kousek od vrcholu Smrku.
Magická chvilka, převtělení do našich sedmnáctiletých postaviček :-).
A dál už jen křepčení u pomníku v podání "zralých" mužů.
Za tu půlhodinku hraní nám pěkně vymrzly okrajové části těla včetně prstů, tak snad se to Johnovi i tak líbilo.
Nebeský koberec zůstal kolem Smrku až do večerních hodin, kdy ho vystřídal parádní západ sluníčka.
Foto: Havroš a Kikroš, Text: Havroš
