Druhohory - trias, jura a křída - období přibližně před 260 - 60 miliony let. Svět dinosaurů, který jsme jako kluci zbožňovali a soutěžili, kdo nakreslí lepšího veleještěra (tehdy se neříkalo dinosauři) podle předlohy Buriana a Augusty. Kniha "Z pradějin tvorstva" byla nejoblíbenějším čtivem na základce a všichni chtěli, aby se ta doba vrátila a my mohli spatřit dinosaury "naživo". Částečně nám to přání splnil v roce 1993 pan Spielberg, ale dinosaurů ve zmenšené podobě jsem si pořádně užil až letos v okolí Bzence.
Jako mládežníci neznalí přírodních věd jsme dinosaury chybně házeli do jednoho pytle s ještěry. Dnes už víme, že dinosauři jsou plazi více příbuzní ptákům a nemají šupiny, což ještěři ze stejné třídy plazů mají. Každopádně plazi v téměř nezměněné podobě žijí na zemi již 260 miliónů let. Na velké plazy musíme do světa, ale na jejich zmenšeniny stačí vyrazit na nějakou step nebo louku tady u nás.
Dospělý samec ještěrky zelené s charakteristickým modrým hrdlem v době páření.
Na našem území máme čtyři druhy ještěrů (když nebudu počítat slepýše křehkého, kterému zakrněly nohy :-)): ještěrku obecnou, ještěrku zelenou, ještěrku živorodou a ještěrku zední. A protože láska k dinosaurům není pomíjivá jako ta lidská, tak si to valím na jih Moravy rovnou za těmi největšími ještěry - ještěrkami zelenými.
Ještěrka zelená je s délkou až 40 cm (včetně ocasu, který tvoří asi dvě třetiny těla) opravdovým obrem. Jako všechny naše ještěrky (mimo ještěrku živorodou) je vejcorodá. Ovládá také slavnou strategickou zbraň ještěrů tzv. autotomii (obranné chování spočívající v odvrhnutí určité okrajové části těla). V případě ještěrky zelené jde o lámavý ocas, který se po odlomení ještě chvíli mrská, aby odlákal pozornost predátora. Navíc má schopnost regenerace odlomeného ocasu a někdy i končetin.
Lesní mravenec měl tentokrát velké štěstí, že ještěr zrovna trávil a odpočíval. Ještěrky jsou při lovu ve většině případů pasivní. Nahřívají se na osvědčených místech svého teritoria a když se kořist přiblíží, tak zaútočí bleskovým výpadem.
Samička s čerstvým úlovkem v tlamě volila zcela opačnou taktiku. Pomalou chůzí pátrala na území svého teritoria v průměru několika metrů.
Samec právě útočí na hmyz prchající v uschlém listí.
Ponořil jsem se do zmenšeného pravěkého lesa a koukal na stébla trav a klacíky, jak se mění v mohutné plavůně a přesličky. S oteplením začali ještěři vykukovat ze skrýší a po nahřátí na provozní teplotu se jali věnovat lovu, teritoriálním soubojům, námluvám a páření. Za těch pár hodin jsem si užil mraky parádních představení a dokonce i s mým "dlouhým sklem" udělal pár fotek. Ještěrky nemilosrdně likvidovaly veškerý hmyz, co jim přišel do cesty. Pak na slunci trávily a spokojeně přivíraly oči. Samci s hlavou zbarvenou do tyrkysové modře pronásledovali samice. Pravěký život jen občas přerušili hladoví dudci chocholatí, kteří dlouhými zobáky vyčesávali z trávy mladší ještěrky a stejně tak neúprosné poštolky, které přinášely zmar pro změnu do řad dospělých ještěrek zelených. Ještěři se ocitli uprostřed nezastavitelného potravního řetězce, stali se lovci a zároveň i úlovky.
Mladý samec při procesu svlékání kůže. Ještěrkám se na rozdíl od hadů odděluje odumřelá kůže po různě velikých částech.
Nejzajímavějším momentem (mimo teritoriální souboje samců) je bezesporu celý milostný rituál, jenž vyvrcholí pářením. Jako u většiny zvířat jsou námluvy tím nejhezčím co lze v divoké přírodě pozorovat. Samci se předvádějí ve svatebním šatu a jsou v nejlepší formě. U ještěrek zelených je to nádherně vybarvené hrdlo samců do modré barvy. Samci se přibližují k samicím a ty v jejich přítomnosti vzrušeně mávají "ručičkama". Společně se nahřívají na slunci, sdílejí úkryt, dotýkají se a sameček na samičku něžně pokládá nohy i hlavu. Někdy se dá samička na útěk se samcem zakousnutým do kořene jejího ocasu. Pokud se vláček ani po několikametrovém běhu nerozpojí, končí to právě pářením. Samička později naklade vejce do písku, zahrabe je a tím to pro ni končí. Přibližně za měsíc se to v trávě hemží malými ještěrkami zatím zbarvenými do hněda.
Samička se oblizuje po malé svačince a přitom vábí samečka z úkrytu. Začíná se dožadovat jeho pozornosti.
Samec nejdříve jakoby neměl zájem, ale nechává samici přiblížit. Ta vždy na chvíli strne a jen křečovitě krouží předníma nohama.
Po vzájemném "očichávání" se samec staví samici do cesty.
Něžně na samici nalehává a společně zůstávají zatím v klidu.
Pak se snaží zakousnout samici do ocasu a když to vyjde už nepustí.
V takovém vláčku sprintují porostem i desítky metrů. Pokud samec svou družku udrží, postupně se zakousne výš až ke kořenu ocasu. Pak se stočí pod samici a dojde k páření.
Odborníci na makro fotografie si musí tenhle hmyzí a ještěrčí svět opravdu užívat. Travnatá step asi není zrovna dokonalým pozadím pro fotku, ale zase připomíná zmenšeninu jurského lesa. A to stačí na malý výlet zpátky v čase. Tak na shledanou malí zelení krasavci.
Text a foto: Havroš
